Cesta životem MUDr. Vladimíra Mikuly, CSc.

Narodil se v srdci Kroměříže 22.12.1933 a město na oplátku získalo navždy místo v jeho srdci. Jako
zlatá nit se táhne jeho životem hudba od gymnaziálních let přes roky vysokoškolského studia i přes
další léta osobní, profesní i pracovní kariéry. Vybraný hudební nástroj mu dával možnost nejen
provozovat milovanou hudbu,ale i možnost přehledu o dění na parketu.
Většinu života prožil v rodném městě s přáteli a hudbou. Když po promoci nastoupil do Psychiatrické
léčebny v Opavě, stále dojížděl do Kroměříže, byl stálicí orchestru Rytmus a nechyběl na žádném jeho
vystoupení. V té době byl létajícím basistou, studoval konzervatoř v Ostravě, aby se zdokonalil ve hře
na basu, a zároveň pracoval v psychiatrické ambulanci v Nové huti Ostrava, kde se pokusil mapovat
příčiny závislosti na alkoholu u pracovníků Nové huti a Vítkovických železáren. Závěry publikoval
v Protialkoholickém obzoru. Šlo o srovnání poměrně nového hutnického závodu, jako byla Nová huť,
s Vítkovickými železárnami, podnikem s dlouholetou tradicí. V Opavě pracoval téměř deset let, po
absolvování kolečka a základní vojenské služby se uvolnilo místo na protialkoholním primariátu
a začala láska k sociální psychiatrii. Jak v hudbě, tak i v profesi nezahálel a byl iniciátorem
a zakladatelem vydávání Moravskoslezského referátového výběru z psychiatrie.
Rok 1968 byl významnou změnou v jeho dosavadní osobní i profesní cestě. Přestěhoval se s rodinou
do Kroměříže a na jaře 1969 začal vést největší primariát psychiatrické léčebny. K protialkoholnímu
primariátu, který vedl, bylo připojeno nově utvořené smíšené oddělení určené pro rehabilitaci
psychóz a zároveň i všechna rehabilitační oddělení v léčebně. Ještě téhož roku začal pracovat Klub
propuštěných alkoholiků a Klub propuštěných psychotiků, kteří měli možnost každý poslední čtvrtek
v měsíci navštěvovat oddělení, věnovali se jim lékaři, psychologové i zdravotní sestry; zvláště často
těchto konzultací využívaly ženy po prodělané protialkoholní léčbě.
Dále vycházel Moravskoslezský referátový výběr z psychiatrie a na jeho vydávání se nyní podílela
léčebna Opava i Kroměříž.
Pod jeho vedením se v červnu roku 1969 uskutečnily v kroměřížské léčebně 14. vědecké dny
moravských a slovenských psychiatrů. V roce 1972 měl na starosti organizaci prvního Celostátního
sympozia o aktuálních otázkách sociální psychiatrie, které pořádala sekce lékařské společnosti J. E.
Purkyně. Sympozia se pak konala pod jeho vedením každoročně vždy v září až do roku 1992. Setkávali
se zde čelní představitelé české a slovenské sociální psychiatrie. Přednesené referáty a diskusní
příspěvky vycházely tiskem ve formě sborníku. Sympozia byla i se zahraniční účastí. Na těchto
sympoziích, které organizoval, prezentoval i výsledky své práce:
1980 ─ Hodnocení účinnosti programů péče o duševní zdraví, 1982 ─ Včasná detekce osob
s poruchou duševního zdraví, 1983 ─ Sociální faktory a vleklý průběh duševních poruch,1986 ─
Sociální pole a duševně nemocný, 1986 ─ Sborník referátů a diskuse o aktuálních otázkách sociální
psychiatrie na téma Interakce biologických a sociálních faktorů v průběhu a vyústění duševních
poruch, 1987 ─ Současný stav péče o duševní zdraví obyvatelstva (Škoda, Dragomirecká, Mikula).
V roce 1984 se konal opět pod jeho vedením a organizací Krajský seminář psychiatrů Jihomoravského
kraje.
V roce 1982 ve své disertační práci Podíl muzikoterapie při doléčování a rehabilitaci schizofrenních
psychóz (Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta lékařství), shrnul výsledky působení včasné a cílené terapie
v léčbě psychóz.
Jak ho hudba provázela životem, tak ho profesním životem provázela otázka možnosti ovlivňování
duševních chorob sociálními vlivy, podněty a sociálně motivujícím prostředím. Pro něj se těmito
prostředky stala hudba a výtvarné umění, které vysoce uplatnil v terapiích.
V 70. ─ 80. letech probíhala v ateliérech léčebny arteterapie pod vedením absolventů UMPRUM
z Uherského Hradiště, kteří nastoupili do léčebny jako arteterapeuti. Před vlastní terapeutickou prací
procházeli systematickým školením psychologů, kteří se zabývali arteterapií a psychoterapií.
Arteterapie časově probíhala dle potřeb klinického obrazu pacientů po úpravě akutního stavu
psychóz nebo v rámci dlouhodobého programu léčby alkoholismu. Pacienti byli vybíráni lékaři,
psychology a zdravotnickým personálem. Terapeutické skupiny byly po osmi až deseti pacientech.
Skončení účasti v big bandu Rytmus, v roce 1969, bylo pro něj podnětem k založení swingové skupiny
s názvem Rytmus klub se zaměřením na muzikoterapii, kde sám také muzicíroval. Muzikoterapie
probíhala v rámci denního režimu jedenkrát týdně formou odpoledních produkcí, které pořádali i žáci
hudební konzervatoře v Kroměříži. Muzikoterapie byla určena především pro pacienty s diagnózou
psychózy. O účast na této formě terapie měl zájem i hudební skladatel a pedagog Arne Linka, který si
rád se skupinou při terapii zahrál. V hudební skupině byla významná část zdravotníků a jevilo se to
jako zajímavé i pro nabídku k vystoupení v Televizním klubu mladých. Prezentace mimo léčebnu se
uskutečnila i v Divadle hudby v Brně za přítomnosti Mistra Ladislava Chudíka, který se s velkým
zájmem na účasti podílel slovním doprovodem.
Nešlo jen o muzikoterapii, ale o celkový proces komunikace pacientů s osobami z jiného než
léčebenského prostředí, o zkulturnění života oddělení a přenos širšího sociálního prostředí do života
pacientů, o naladění před koncertem, přípravu na koncert včetně oblečení. Při živé hudbě docházelo
i k hlubší psychomotorické relaxaci, pozitivní aktivaci, společenskému naladění, překonání pasivní
léčby, vlivu hudby a umění na změnu životních cílů a hodnot.
Terapie v této podobě znamenala pro pacienty novou motivaci, byla překlenovacím prvkem pro příští
krok do domácího i vnějšího běžného společenského prostředí, zvyšovala sebevědomí. V roce 1987
by jmenován ředitelem léčebny, pod jeho vedením byl vytvořen centrální příjem, díky kterému nově
příchozí pacienti byli cíleně umisťováni na oddělení s ohledem na charakter jejich onemocnění. Ve
funkci ředitele zůstal do roku 1989.
Odchod do důchodu v roce 1994 pro něj neznamenal konec pracovní kariéry, pracoval dál
v ambulanci v Kroměříži a v Přerově, dále pracoval jako soudní znalec. Mimo obor pracoval
v zastupitelstvu města, věnoval se jím založeným spolkům jako je Super senior tenis club při TC Bajda
Kroměříž a jeho činností je pěstování přátelství, pospolitosti, vzájemné podpory, veselosti, humoru
a vtipu. Hlavním sportem je lawn tenis a ozdravná procházka, založil klub SK Slávia Praha OP
Kroměříž.
V roce 2013 obdržel Heverochovu medaili.
Zdá se, že si vždy od hudby odskočil k profesní a pracovní kariéře a jako by mimochodem dosáhl
i v těchto směrech výrazných úspěchů.
Jeho dosavadní cesta je vyplněna prací na sobě a ve prospěch druhých, zanechává stopy, po kterých
jdou a váží si jich mladí pokračovatelé. Svědčí o tom řada odkazů a citací.
Např. bakalářské a diplomové práce: Poslední směry české muzikoterapie UK Praha 2005/2006,
Kvalita v praxi českých muzikoterapeutů UK Praha 2010, Tvorba psychoterapeutů v Čechách
20.století 2013, Využití muzikoterapie ve výchovném oddělení Přesavlky 2012/2013,
Muzikoterapeutická a improvizační činnost Brno 2016.
Život žádného jedince není tak dlouhý, aby se obešel bez zkušeností, informací a profesní praxe
předchozích generací.
MUDr. Vladimír Mikula, CSc., si na základě poznatků předchozích generací zvolil cestu pokory,
pracovitosti, důslednosti, nadšení a profesní svědomitosti. Byla to cesta úspěšná s výsledky, kterých si
váží i současná generace.
Děkujeme a přejeme ještě mnoho úspěšných kroků na jeho další cestě životem.
S úctou k jeho celoživotní práci
PhDr. Jitka Hodáňová